Hrneček

Zas přišel povlak a s ním nadmíra spavosti a přitom nedostatek spánku,
co když totiž usnu a mezitím vybuchne sopka na druhém konci pokoje.
Rozbil se mi hrneček, ten galaktický a já vim že střepy štěstí pověry a zblá
ale stejnak tato nepatrná trhlina v mé každodennosti spustila záchvaty hysterie.
Panebože to si jakože teď mám vařit čaj do jinýho hrnečku jo
tak to by nešlo prosimvás.
Ale pak zas zažehnáno, jak když vlahý vítr vyfouká všechny slzy a přebalí
hnisající ranky od střepů.
Tak jsem zkusila dát ten darjeeling projednou do jiného hrnečku,
toho s ještěrkou a oranžovohnědými proužky, které mi tuze připomínaj
stav, když člověk dobře vstane a je plně naladěn optimismu.
Takže se mi z něj moc dobře nepije, uhádli jste.
Na krku mi sedí taková divná hlavice, jak cizí hlava chobotnice, která mi cuchá
vlasy a její chapadla zalejzaj do mých uší a nosních dírek.
Jedeš potvoro!
Běda jestli se dotkneš mých očních víček.
(Nechala jsem je preventivně zavřená,
ale stejnak je občas otevřu, ale jen tak napůl,
abych zjistila, do kolika hrnců jsem to poslepu narazila
a kolik se jich zřítilo a kolik se jich kinklá a kolik mi jich právě padá na hlavu.
(mohly by mimochodem spadnout na tu chobotnici)).
Šup zaznamenej to
ejhle mlha
a tma
a obrazy
jen obrazy.
Není mi dáno psát,
je mi dáno zívat.
Raději to než zpívat.