UA-38003710-1

Saturday, March 30, 2013

Víla houslí.

Poslední dobou své myšlenky zaznamenávám poněkud nekonkrétně.
Poněkud zmateně.
Poněkud surrealně.
I když mají smysl, ačkoli se to vůbec nezdá.
A to ani mně, když to posléze čtu!
Hodím vše za hlavu a jentak si lehnu. Jentak do trávy,
či na mítinu do lesa.
Co naplat, že je venku zima a asi zmrznu.
Jen ať zmrznu.
Pak se každá molekula mého mozku zmrazí již v zárodku
a bude mi blahově.
Anebo v černých šatech budu vymetat šermířské krčmy a popíjet
z keramických pohárů medovinu.
Není jiné volby.
what do you fear of my lady?
a cage.
Budu na kopci, v kápi, střílet na pocestné. Za pasem meč a na prstech
šrámy. Ukrytá v lese, nepolapitelná. Pod ochranou Athora.
Jsou dva druhy lidí, se kterými si rozumím.
Jeden druh jsou lidé, kterým se dokáži do určité míry otevřít, lidé, se kterými
musím řešit provozní záležitosti, se kterými se bavím, ale ve kterých stále
nemohu najít to něco podobného mně. To něco euforického, bláznivého, bezstarostného,
co cítím u takového mála lidí hned poté, co se s nimi seznámím...
Nechte tedy mě být mnou.
Soudí soudí pány slouhy
soudí soudí hříšné touhy
soudí soudí vítr pouhý..
Vykvetu ze své nejistoty, z bolesti vzlétnu až někam do Vesmíru.
Jak vypadá krásno? Není náhodou modré?
Může být Melancholie krásná?
Chtěla bych se vrátit do jedné zimní noci předminulého roku, kdy jsem
poprvé byla účastna koncertu Rybovky. Sbor mého bratrance, opravdu
občasně k popukání, ne sbor, však bratranec a bílé rozlehlé sály koncertní
síně tvořily dokonalou harmonii, zvláště schodiště vedoucí kamsi do horních pater
a já si jen představovala, jak tam někde v koutě...
A začouzené lucerny v pražských ulicích blízko Malostranského náměstí, a my se tam
jentak toulali, vzpomínám si, hlavně, jak jsem ti navrhovala, že další rok URČITĚ NUTNĚ
pojedeme někam na přechod hor a tys chtěl raděj do Irska a já tedy ano.. souhlasila.
Nejelo se nikam, jak jinak.
(kdo ví, zda-li kvůli mé vlastnosti tolik plánovat a splnit si plus minus jednu osminu, či kvůli
tvé vlastnosti na mé plány nadšeně přistupovat a plnit tak jednu dvacetinu)
Ale tyhle prázdniny už ano prosím!
Doufám, že s sebou vezmeš housle
a zahraješ mi tohle:

 

Tuesday, March 26, 2013

Mražené jahodové knedlíky.

Ticho.
Jen tibetský žlutý práporek plápolá v neexistujícím
větru.
A všechny ideje v mé hlavě postrádají opravdovost.
Čas běží rychleji, než dokáži vnímat.
A co jsem já, proti času?
Práporek v neexistujícím relativním větru..
Vždyť sálám, nasávám i jinak žiji a přecijen
jsem jen socha z plastelíny.
Verze 13. Vše okolo dokonale očíslované.
I mé myšlenky jsou součty nekonečných řad.
Možná by šla vypočítat pravděpodobnost návratů
myšlenek a nová invence.
Však ležím jako pytlík od čaje. Lehce navlhlá, stále trochu
vonící, ale vskutku již zbytečná, použitá.
(nikoliv dvojsmyslem, stále se pohybuji v oblasti popisu čajového
sáčku)
A jako ten sáček podléhám času, ačkoli mi je již veskrze šumák.
--
Mé myšlenky jsou letní, ale jinak plné zimy.
Pověste zas slunce na oblohu.
--
A oči bolí, bolí od záře monitoru.
Kde je ta energie z nitra všech niter,
z bolu všech bolů,
z radosti veškerých radostí?
Zmizela kamsi dolů,
do domu tisíci pater,
do pater tísíci starostí,
do pater bez radosti, bez motoru.
--
Švestko, švestko, řekni mi tajemství.
Neboť tvá fialovost je vskutku záhadná.
Protáhni obličej, zahýbej ušima,
a čichej člověčinu.
--
A zase je tu. Bzukot. Včelí roj. Spíš roj sršňů
nebo vosí hnízdo.
neuchopitelnéé

 

Sunday, March 17, 2013

Chci spát a nechám si zdát.

naplněna až po okraj, ale přesto
stále trochu prázdná
svým způsobem
a kolem
prach aneb
most do jiného světa
je libo světla severu či zlatý kompas?
snažím se uchopit své asociace,
ale beztak z toho vzniká chaos.
možná je to správně.
sluníčko ve mně, sluníčko do mě,
sluníčko ze mě.
a hlavně vně. jupí!
a tvé jméno, asi milionkrát
a všude.
nechci se bát, nechci se ohlížet,
jen padat přímo k tobě.
dejte mi pastelky, nakreslím
berušku.
/jedna je mrtvá na parapetu, ještě
z minulého léta/
motivation a sluneční vývrať,
inspirace od Žváčka.
chci ti říct i to a to a tamto,
jen nač, když jde o kapitoly dávno uzavřené?
však komplex přetrvá a ozve se v nejméně
vhodnou chvíli.
je lepší, abys věděl?
pro všechny případy...
počítám korálky navlečené na niti,
snad se jentak nepřetrhnou...
nikdy?
puf.
mé první slovo minulého roku.
letos fakticky nevím, které.
nejspíš na zdraví.
kéž by to bylo nějaké jiné.
třeba befelemepeseveze
hychykyrydytyny
půjdeme stínem
půjdeme ohněm
a někdy i nepůjdeme
dojdeme?
cvak.
vyfotím si tě.
f10 a půlměsíček
je to fajn, díky za optání.
hlavně když zmáčkneš hvězdičku.
Duch od minula.
už se ho nebojím.
mám tebe...
...nikdy mě nepouštěj. 
 Chci spát a nechám si zdát, že kolem je listí podzimní.

Friday, March 8, 2013

Delirium po Modru

Dnes prapodivně.
Jakoby nikdy nebylo prapodivně...
Kvetu a zároveň se dusím.
stejně
jistá
bodem
chaosem
komplexně
vícero
Napřeskáčku.
ztratím
nepřítelem
bez zábran
ponoř
slovy
rostu
myslíš
ano
ztělesněním
trpkosti
Stejnak.
Jako celek.
Tadyteď lomítko.
Tečka, nebo tři?
Pojď se najíst!
Jakobych potřebovala k životu jídlo.
K životu potřebuji
mýdlové bubliny.
Ponořte mě do nich.
Modro modro všude modro.
Mé krásné temné modro.
Ačkoli jsem dnes celá kytičková.
Uvnitř mě modro.
A má super schopnosti dělat jedno velké Nic.
To jentak někdo neumí.
Jsem jak cukr. Cítím tu horkost okolního nápoje.
A má hlava se škvaří, ale tak sladce.
Tak sladce v Ničem.
Splynout s papírem.
Splynout s hrnečkem
s plechovkou
se světlem z lustru
s čímkoli
a s tebou.



Tuesday, March 5, 2013

Prostěradlo.

Jsem někde v závětrnu, kam na mě zima nemůže.
Zahučet a všechno smazat.
Cosi v nose,
cosi na hrudi.
V mé hlavě sídlí Pán Much.
Chci zas trhat sedmikrásky
a smát se. Ale to už se směju.
Jsem přidušená jak Frodo
v Odulině pavučině.
Blemc.
Chci zavřít oči a nechat vše plout.
Ať to odpluje. Někam pryč.
Ať to odjede a už to nikdy nevidím.
Jinak budu mít v hlavě stále stejný majáček.
Světlo za oknem, umírající.
Nikdy mi neuteč, milá vzpomínko.

Je mi zle. Zas.
Uchraň mě před tím, ale nejdřív mě zabij.
 

Monday, March 4, 2013

Cilindr

http://www.youtube.com/watch?v=iAbhugC3dZE

Divnost v divnosti a oko v podivnosti
mi dává pocit, že nemám hlavu. Nebo ruku.
Nebo nohu.
Cilindr a košile, červená, rudá, rozepnutá u krku.
Řekni heslo a projdeš.
Šumění portu, mlask.
Jako štvané zvíře...
Budu mít horečku z jevištního světla, nebo alespoň
opálený obličej. Eeee.
Pelikán v mé hlavě již domáchal křídly.
---
Lámání klacíků v lese. Výmluva za výmluvou.
Také jsem byla stvůrou.
S černočernými blanitými křídly, jsem také někoho zranila.
Bránila se.
Kvůli tobě.
--
Houpání na lodičce. Pocit absurdity jen z pozorování vážky.
Usedla na druhý konec loďky a málem nás převážila.
/Chtěl jsem tě tehdy políbit.
Proč jsi to neudělal?/
Mám také rád draky. Jak se točí v kruhu, když se spolu milují.
Milostný tanec smrti.
-
Rýže s banánem.
-
Horečka.
Blouzním z odrazů pingpongových míčků.
Klap klap, stále dokolečka.
A v místnosti tma.
Na parapetu nedopité pivo.
Tfuj.
-
Všechno to. Kvůli tobě.
-
Mytí nádobí. Kouzelně modré rukavice!
A zpěv! A divný Felix s divným úsměvem.
Úzkost, tísnivost.
Myšlenka na tebe jediná mě drží nad hladinou.
-
a teď? teď zas konečně svítí sluníčko.
-
šťastnou cestu.