UA-38003710-1

Wednesday, September 30, 2015

Mráz

Co.
No.
Vlastně nevím.
Vynořuje se to,
pak to zas mizí,
pak to úplně zmizí,
a pak píšu tohle.

Raději mažu své myšlenky - jednu za druhou - ještě než vzniknou. Byla tahle vsuvka správně paní Huňatá? Nebo to byla blbost stejně jako volná úvaha na téma cesty k zasvěcení alla Sókrates. Sjednotit čárky, uspořádat vsuvky, nepsat blbosti. Tolik věcí stačí ku dokonalosti! Nekupte to. Nezbaštěte to. Všichni se za něčím honí, jak nadržení psi za hárající fenou. Ve svých představách jsem někdy fena a někdy pes.
a co jsem teď.
Ráno raníčko - padá mlha - než vyjde sluníčko - muhahaHA.
A co vsuvky teď, hm?
Jak káča na rynku s malovanýma pentlema, každý chce jednu, ale nedám, nedám, a tak všichni odejdou. Jak vidiny nad ledem a co je pod ledem, zůstane v skrytu.
Jsem odlitkem paranoí mého otce. Akorát se k nim přidaly ještě panické záchvaty uprostřed noci. Vzduch je před rozkrájením. Mám v sobě takové neodbytné puzení. Buď se mi chce brečet anebo čůrat.
--
Co
je.
Nic.
Tak jo.
Věčně nevyslovené se mi hromadí jak nádor pod jazykem. Začíná to mokvat a trochu bolet. Je to možná dobrý způsob autoagrese stejně jako štípání se do obličeje. Divím se, že nejsem celá... poštípaná.
Nicméně,
vím jak to zní,
ale
vlastně se mám teď zase dobře.