UA-38003710-1

Saturday, December 22, 2012

Příměs staromilectví

Má nálada je chameleon.

Najednou vše dává smysl. Najednou je vše jednoduché.
Z pražské noční tmy na mě dýchá něco uklidňujícího. Jakobych shodila ten závoj, tu přítěž.
Asi duch Vánoc.

Thursday, December 20, 2012

Půl jedné.

Modř se pomalu proměňuje v Čerň, ve stejnou barvu, jako mé maturitní šaty.
Nejde to zastavit, nejde to zvrátit, i když chci celou svou duší.
Chci přemýšlet, ale v hlavě mám černo, chci vidět, ale oči jsou zatemnělé.
Chci plakat, ale i mé slzy jsou černé svým způsobem.
Chci se ponořit do nic a v nic plavat.
Plavat kraula bez nadechnutí.
Udusit se.
A pak se z prudka nadechnout v jiném světě. Uprostřed hor.
A nebrat si žádná zavazadla, jen svou hlavu jako břemeno.
(a ty váčky pod očima, které budu mít zítra ráno)
(které už mám teď)
Černo, černo, černo, černo, černo, černo, černo, černo.
Nic, nic, nic, nic, nic, nic, nic.
Co když ho mé Černo pohltí?

Wednesday, December 19, 2012

I feel your breath, far away...

Dnes nějak ztracená v podstatě, v prvopočátku.
Vše bylo absurdní.
I to slunce za oknem, které mi tak silně pálilo do očí, když jsem je správně natočila.
Co je hybatelem všech věcí, když nevěřím, že to je Bůh?
Jaká je ta energie, která uvádí věci v život...
Filozofie mi zamotala hlavu a to nevěřím v nic, co se mi všichni snaží napovídat.
V co vlastně věřím?
Asi jen v sebe.
A to už ani tolik ne...
Dnes ráno jsem po dlouhé době zase slyšela mé myšlenky, které na mě volaly odněkud z hloubi.
Asi bych jim zase měla začít naslouchat.
Protože chaos a běh a spád času mě nutí je ignorovat.
Je a mou modř, která ve mně stále je, ač si to snažím nepřipouštět.
---
Buď vítána má modři. Buď vítána má Modři!
---
Leave my soul...