Burarum

Krájím se na kousky jako jablíčko, jaderník odstraním a vhodím do popelníku,
jsou tam vrstvy popela, mix cigaret a všeobecného bordelu.
Mám chuť do svého těla nacpat mastné, olejnaté a nezdravé jídlo, takové to, jehož cílem je dostat člověka do stavu přežranosti a výčitek svědomí. Tak jsem si dala jakože čínskou polívku. Hotová lahůdka. Ten glutamát se mi tak jistojistě zadíral do hrazených papil s celou svou hnědočervenou vervou.
Hudba mi vzala dech a mně je jakobys mě nastrouhal. Padám ti na jazyk - buď tak laskav, spolkni mě.
Propadám se do polštářů stále hlouběji a hlouběji, do těch měkkých bílých polštářů jak alabastr, lahodí to mému gustu vskutku.
Zeblít se - to by mi pomohlo. Obrátit se zcela naruby, žaludek, slezina, ledvinka hezky venku, střeva do všech stran. A ty by ses koukal a mělo by to veškerou příměs erotična, mnohem větší, než když bych se prostě jen svlékla.

Fluente

Ta španělská kytára mi připomíná stavy vědomí, kterými oplývám poslední mnohadenní. Neuronky, synapse si plynou v jakémsi prapodivném kontinuu, asi modrém, jak jinak.
Jak moc se to kontinuum za ty dny proměňovalo, od šílenství po blaženost se zastávkou přes obyčejnost.
Jak to jen celý do háje pochopit a uchopit.
Všichni mý upíři mě vysávají a já skoro bez krve tak málo mám krve a ještě mi teče z úst. A říkám si,
že bych si tě rozvěsila na vánoční stromeček klidně na jaře jako kolekci a pomalu snědla všechny tvé údy do posledního zbytku té bílé lahůdky.
Celá nacpaná ležím pak v trávě, hladím si bříško, co ještě očekávám?
Asi nějakého nadčlověka vzešlého z nás dvou, měl by díru v hlavě, skrz kterou by bylo vidět prašnou bránu a prachovský skály.
A i kdybych otevřela ústa, abych jakože něco na to všecko řekla, nevydala by hlásku. Hlasivky mrtvé, oploštělé věčným tlacháním alla skutek utek, mozek mrtvý, srdce mrtvý, zůstane jen kost a kůže.
Oči se samy zavíraj, nemusím se ani příliš snažit, snad jen jim nebránit. A počkejme chvilku, už to přichází, ta palčivá plačtivost, která zas rychle odejde, neboť sama sobě si připadá příliš mimo mísu.
Toužím se dotknout povrchu tvého mozku. Přejet ty závitky prostředníčkem, ten pak olíznout... Ze sna může být představa, z představy skutečnost...
Ale z nás dvou budou vždy jen blázni.