Tak to ve mně cinká. Jako hra na španělskou kytaru.
jsem prachobyčejné zrnko na vodě
náhodně se pohybující
Brownovým pohybem.
Maluji si po rukou a nohou, dokonáno v dynamickém výkřiku.
žmoulám si oči až si je užmoulám
jak Asiat
díkybohu za třezalku.
Už mi zas všichni volaj, připomínaj, shání mě.
a já na ně koukám odněkud zeshora
z mého místa nahoře
izolovaného loculus.
Plynu tak mimo časoprostor, skrz souhvězdí a asteroidy.
Haha, Adéla s asteroidem
na jazyku stále ta slanoslaná
vánočka s arašídama.
Jsem popletená, propletená, marně blábolím.
marnost nad marnost vše je marnost.
Vanitas vanitatum et omnia vanitas
Bleh.