Blábol

Tak to ve mně cinká. Jako hra na španělskou kytaru.  

jsem prachobyčejné zrnko na vodě

náhodně se pohybující

Brownovým pohybem.

 Maluji si po rukou a nohou, dokonáno v dynamickém výkřiku.

žmoulám si oči až si je užmoulám

jak Asiat

díkybohu za třezalku.

 

 Už mi zas všichni volaj, připomínaj, shání mě. 

a já na ně koukám odněkud zeshora

z mého místa nahoře

izolovaného loculus.

Plynu tak mimo časoprostor, skrz souhvězdí a asteroidy. 

Haha, Adéla s asteroidem

na jazyku stále ta slanoslaná

vánočka s arašídama.

Jsem popletená, propletená, marně blábolím.

marnost nad marnost vše je marnost.

Vanitas vanitatum et omnia vanitas

 

Bleh. 

 

Obzor

Déšť mi splývá až do výstřihu
a já se v tom všem pak topím.
Střídání kávy a zeleného čaje
a čekání na okraje konformity.

Nějaký smysl a nesmysl v tom všem
jak kdyby si Někdo hrál v kostky.
Kousky skládačky do sebe zapadaj
a já chci být její součástí.

Takový točící se kolos mých myšlenek
kol stále toho samého.
Možná jsem duše málo romantická.
Anebo skáču horem pádem rovnýma nohama.

Aneb rozluštěte si každý sám tu svou hádanku.