S takovou vervou jsem se hrnula k počítači, abych své myšlenky zaznamenala, zdály se mi totiž docela zajímavé. A tak sedím, píšu, co mi na jazyk přijde (ještě štěstí, že si nemluvím pro sebe, to by bylo divné) a nějak se můj myšlenkový tok utnul.
Učím se dějepis. Drilem, jak chtěl Bismarck, krví a železem. Trpím, obrazně krvácím. Můj mozek, moje přítomnost a lenost nejsou zvyklí pracovat a to usilovně.
obrázek se nehodí k mé náladě, ale proč ne, že?