UA-38003710-1

Wednesday, December 14, 2011

Lost in life


S takovou vervou jsem se hrnula k počítači, abych své myšlenky zaznamenala, zdály se mi totiž docela zajímavé. A tak sedím, píšu, co mi na jazyk přijde (ještě štěstí, že si nemluvím pro sebe, to by bylo divné) a nějak se můj myšlenkový tok utnul.
Učím se dějepis. Drilem, jak chtěl Bismarck, krví a železem.  Trpím, obrazně krvácím. Můj mozek, moje přítomnost a lenost nejsou zvyklí pracovat a to usilovně. 
 obrázek se nehodí k mé náladě, ale proč ne, že?

Wednesday, December 7, 2011

Postpubertální příspěvek

Dospěla jsem do věku plnoletosti, z čehož tedy nejsem absolutně nadšená (já v patnácti bych se teď za tuhle větu kamenovala...) a doufám, že tím, že jsem teď právně dospělá, neztrácím oprávnění chovat se jako malé dítě. Protože pořád taková jsem a vždycky taková budu, vždyť to je součást mé osobnosti.
1/4 mého života brzy za mnou?!
Ještě jsem nesplnila žádné své dětské sny, skoro vůbec jsem nestihla naplnit svá dětská přání. Pořád potřebuji chlácholit, ochraňovat, hrát si, cucat propisku, neučit se, trucovat před rodičema, křičet, vzpírat se...



Friday, October 21, 2011

Dreaming friday

Poslední dobou mi přijde, že čas neuvěřitelně rychle utíká. Ale to přijde asi každému. Kde jsou ty dny, kdy mi pár hodin připadalo jako celá věčnost? Kdy mě třeba jen 20 minut nudilo k smrti. Dny, kdy jsem si představovala vteřiny a odpočítávala jsem je... Jestli mi mých 18 let života uteklo takhle rychle, jak dlouho bude trvat než mi bude 36? Mrknu a bude to.
---
Dnešek byl hrozný. Takový ten den, kdy mi mráz zalezl až do kostí, kdy jsem se nadechla a zamrzly mi plíce. A tím nemyslím jen počasí. Mé iluze jsou pořád rozbíjeny. Chci být pořád naivní, lhostejná, bezstarostná, jen se smát. Celý den se smát. Připadá mi, že se v dnešní době smát nikdo vlastně neumí.
A já také ne.
---
Připadám si jako v nějaké mlze. Vůbec nevidím, co se kolem mě děje. Mám omámené smysly, nemyslím na nic. Vše mi proplouvá mezi prsty.
Můžu si za to sama.
---
Jsem momentálně totálně deprimovaná knihou Na Západní frontě klid.

Pěkný víkend.

A.

Friday, October 14, 2011

Las fotografías de India

Před cca rokem jsem měla možnost navštívit Indii. Od té doby plánuju, jak se naučím hindsky a pojedu učit indické děti dobrovolně anglicky. Ale to je zatím v nedohledu. Zatím bych ráda zveřejnila fotky, které jsem v Indii nafotila. I když jich je většina velmi nekvalitních (ti lidé se pořád hýbou!), snažila jsem se je nějak zajímavě upravit (to se mi taky nepovedlo)... Myslím, že jsou zajím
avé... (některé).

Monday, June 20, 2011

Lidé

Dneska se mi stala vážně zajímavá věc. Seděla jsem na lavičce, přišel ke mně takový pán, však víte, takový ten, co vybírá peníze do kasiček, rozdává plyšová zvířátka těm, co přispějí byť jen pár korun a tváří se, že zrovna organizace, kterou on zastupuje je ta jediná správná a důležitá.
---
Každopádně nemám nic proti těmto lidem. Často různé organizace poskytují tímto zaměstnání lidem, kteří to potřebují. Ale myslím, že správný "vybírač příspěvků" by měl organizaci či nadaci správně reprezentovat. Nemluvím o tom, jestli kulhá nebo nekulhá, jestli má či nemá berli, anebo má pouze dva zuby. Nevěřím, že vzhled lidí říká vše o jejich povaze. Ale správný "vybírač příspěvků" by vám neměl říkat, že jste hnusní, když nepřispějete, neměl by vám říkat, že pouze žerete a nic nedáváte. Nebo vás srovnávat se Slováky, že prý Slováci mají jinou krev a na ty vy prostě nemáte... (mimochodem půlka mé rodiny je ze Slovenska, ale to jsem pánovi povídat nechtěla...). Neměl by nasadit korunu všem těm nadávkám tím, že mi řekne, že by mě nechtěl jako milenku. Nikdo přece nemá povinnost přispívat. Ne, že bych byla tak lakomá a povýšená a nechtěla přispívat, ale raději přispěju organizaci, o které vím, že to nejde do kapsy někomu jinému. Takže, pokud byste chtěli zakládat nadaci pro pomoc lidem, vybírejte si reprezentanty, kteří se chovají slušně, nebo jim alespoň vysvětlete, že se slušně chovat mají.
---
Zloba, kterou na mě tento pán seslal mi zkazila celý den, takže vám, pane, opravdu děkuji a musím poznamenat, že se na vás nezlobím, jen vás hluboce lituji, že když nemáte rád český národ, musíte se "snižovat" a pracovat v jeho hlavním městě. Já osobně, kdybych pracovala v Bratislavě, bych si nedovolila nadávat na národ, který byl tolik let smíšený s národem českým, a který beru jako součást sama sebe.
Přeji hezký den a lidem nenadávejte.

Saturday, June 11, 2011

Give me a reason...

Nechtěla jsem začít nijak zvlášť osobním článkem. Myslela jsem, že z toho všeho své vztahy vynechám a budu psát pouze o vážných věcech, o svých inteligentních úvahách, které jsou většinou úplně hloupé a o tom, co by mohlo být pro někoho i přínosem. I když teď se chystám napsat pár vět, které se bohužel budou dotýkat mého osobního života, i když nechci.
Proč lidé pijí alkohol? Samozřejmě, že každý dokáže odpovědět. Když máte po ruce kamaráda Alkohol, vždy jste společensky zajímaví, nemáte ostych, máte chuť se ze života jen radovat. Ale to je bohužel jen stimulace. Alkohol začerní mysl, vleze vám až za uši a vysaje všechny vaše myšlenky. To nejste vy, ten kdo se obratně baví s lidmi. Je mi zle z toho, jak se někteří lidé chovají, když jsou opilí, včetně mě. Musím se přiznat, když jsem opilá, tak se chovám jako největší koza pod sluncem. Ale aspoň poznám přítele od nepřítele a nejsem zlá a snažím se v tom stavu s nikým nehádat. To jestli válím sudy na hřbitově nebo ne, je pak druhá věc.
Zkrátka, nikdy nikdy, ale opravdu nikdy bych nebyla v opilosti tak strašně neempatická a zlá k někomu, kdo v té chvíli potřebuje podporu. A to nekritizuji pouze lidi z dnešního večera, ale i lidi mně blízké, kteří sami v tu chvíli trochu té empatie ode mě potřebovali. A já ji jim poskytla. Narozdíl od nich, když jsem válela tehdy "sudy" na hřbitově...
Neoplácejte nikdy zlo zlem.
Mimochodem, chápete, proč milujeme lidi, kteří nás nechtějí a nenávidíme ty, co nás chtějí? Je to trochu klišé, ale až příliš často se s tím setkávám. Give me a reason...

Saturday, May 28, 2011

Nazvěte to úvodem

Jak už povídá název článku, chtěla bych vás uvítat na svém blogu, který chci využít jako skladiště svých všemožných myšlenek, názorů, inspirací a dalších věcí mě se týkajících.
Musím se přiznat, že úvod nepíšu poprvé, měla jsem spoustu blogů o různých věcech, nejčastěji však zanikly pro nedostatek času nebo nezajímavé téma. Tak doufám, že tento jentak nezkazím :)
K psaní osobního blogu mě znovu nadchl můj kamarád, kterému tímto děkuji, a i když mě některé jeho články trochu děsí, dávají mi hodně. Doufám, že i mé články budou mít stejný význam pro vás.
A.
(Tím "vás" zatím nevím, koho myslím. Možná nějaké budoucí čtenáře. )