UA-38003710-1

Friday, January 30, 2015

indiánský luky a šípy

český Muse
sladkej čaj 
a brnkání na ukulele
a do toho mi zrněj oči.
kol mě talíře, hrnce, 
vidličky, lžíce a lžičky lžičičky. 
hrnek zebe na zub
větrám vyvětrám svou hlavu.
leze to pomalu, ale leze to. 
ušima a nosem, 
s každým výdechem se nutím, 
aby ta vlaštovka 
byla zas odejita. 
---
bolí to. je to jak odřezávat démona.
můj milý démone, 
nevim, jestli chci, aby ses vrátil. 
---
co když mé rozhodnutí nezmůže nic
to pak zčernám jak černá růže
od Marianny. 
a ve mně modrý oheň každý den
a stesky plesky třesky. 
---
vidím moře a sebe, jak ležím
smutně
až na úplném dně.
nech mě zas jít. 

Friday, January 2, 2015

Dodatek

Dodatek nenapsaný do červené knihy (ježišmarjá):
tak sis to přiznala. už před měsícem. a teď to ve mně tak plyne a občas to zazní nějakou tou vysokou klavírní klapkou a plyne a až to doplyne, co pak bude?
pak přijdu o všechny iluze optimismu, které mi dosud zbývají. a to jsem se ještě v životě moc nespálila,
jen tak jakože doutnám.
---
všechny moje malichernosti mi v hlavě krásně dotvářejí ten obraz prázdna, který vykoukne, když zmizí iluze o vesmíru.
jsem totiž studená, jak smrt, nejde a nejde mi zažehnout plamen, kterej by z prázdného prostoru udělal alespoň ten blbej asteroid. nebo by možná stačilo nějaký kosmický smetí.
a já nevím, komu tohle vlastně píšu a proč z toho mám vždycky takovej pocit extravagance (nebo jsem chtěla napsat exhibicionismu). vlastně je to stupidní.
i ten obraz je stupidní.
všechny mé písničky rovněž.
jakýkoli způsob vyjádření.
od teďka mlčím.
tak.