Obzor

Déšť mi splývá až do výstřihu
a já se v tom všem pak topím.
Střídání kávy a zeleného čaje
a čekání na okraje konformity.

Nějaký smysl a nesmysl v tom všem
jak kdyby si Někdo hrál v kostky.
Kousky skládačky do sebe zapadaj
a já chci být její součástí.

Takový točící se kolos mých myšlenek
kol stále toho samého.
Možná jsem duše málo romantická.
Anebo skáču horem pádem rovnýma nohama.

Aneb rozluštěte si každý sám tu svou hádanku.