Černo ani Modro nikde na obzoru a já stoprocentně spokojená, uvolněná ze svých jednostranných myšlenek. (Jak dlouho mi to jen vydrží. Možná do té doby, než budu muset sáhnout na jeho pyžamo, které leží uprostřed mého pokoje na hromadě celého toho chaosu, který odráží stav mé mysli)
Ve mně přízvuk věcí budoucích. Iluze, sny a maličkosti. Je skvělé vědět, že můžu a nikdo mě nemá šanci zastavit. Jen já sama.
Utopila bych se ve Dvořákově Novosvětské, stejně jako v očích toho, kdo žije v souladu s jejími tóny. A já se můžu topit. V očích všech a nikoho zároveň.
Vlastně se cítím stále stejně. Ničím nepoznamenaná. Možná víc jako já než kdy jindy. Konečně jednám v souladu se svým světanázorem a představě o mně samotné.
Ve mně přízvuk věcí budoucích. Iluze, sny a maličkosti. Je skvělé vědět, že můžu a nikdo mě nemá šanci zastavit. Jen já sama.
Utopila bych se ve Dvořákově Novosvětské, stejně jako v očích toho, kdo žije v souladu s jejími tóny. A já se můžu topit. V očích všech a nikoho zároveň.
Vlastně se cítím stále stejně. Ničím nepoznamenaná. Možná víc jako já než kdy jindy. Konečně jednám v souladu se svým světanázorem a představě o mně samotné.
No comments:
Post a Comment