Blábol

Tak to ve mně cinká. Jako hra na španělskou kytaru.  

jsem prachobyčejné zrnko na vodě

náhodně se pohybující

Brownovým pohybem.

 Maluji si po rukou a nohou, dokonáno v dynamickém výkřiku.

žmoulám si oči až si je užmoulám

jak Asiat

díkybohu za třezalku.

 

 Už mi zas všichni volaj, připomínaj, shání mě. 

a já na ně koukám odněkud zeshora

z mého místa nahoře

izolovaného loculus.

Plynu tak mimo časoprostor, skrz souhvězdí a asteroidy. 

Haha, Adéla s asteroidem

na jazyku stále ta slanoslaná

vánočka s arašídama.

Jsem popletená, propletená, marně blábolím.

marnost nad marnost vše je marnost.

Vanitas vanitatum et omnia vanitas

 

Bleh.