S takovou vervou jsem se hrnula k počítači, abych své myšlenky zaznamenala, zdály se mi totiž docela zajímavé. A tak sedím, píšu, co mi na jazyk přijde (ještě štěstí, že si nemluvím pro sebe, to by bylo divné) a nějak se můj myšlenkový tok utnul.
Učím se dějepis. Drilem, jak chtěl Bismarck, krví a železem. Trpím, obrazně krvácím. Můj mozek, moje přítomnost a lenost nejsou zvyklí pracovat a to usilovně.
Napadá mě, proč vlastně mám za povinnost spřádat si do hlavy dějepisná fakta, stejně jsou to jen hrubé politické tahy, pokrytectví a záležitost vyšších vrstev. Připadá mi, že zaznamenávají vývoj lidstva jen zhruba a obecně. Zaznamenávají jen posun figurek po šachovnici.
Vývoj lidstva je přece v něčem jiném, a to v myslích obyvatel těch států, které se tak řezaly pro kousíčky země. Vývoj lidstva je v jejich uvědomění, v jejich mentální vyspělosti, ve vývoji životního stylu lidí. Co prožívali lidé z 18. století? Co cítili? Jak se k sobě chovali? Také byli pokrytečtí slaboši, kteří jdou jen za úspěchem? Také sestávali v určitě životní rutině? Bohužel, žádný z pramenů tyto věci nezaznamenává a při tom základní princip dějin – tedy poučit se z nich, by byl mnohem zastoupenější v dnešním světě, kdybychom i v dějinách viděli pod povrch.
Jaký je tedy důvod učit se strohá fakta, která nám v podstatě nedají nic jiného než vědomí, že politické šachy maty rošády ovládají tolik dění a tolik událostí, kvůli kterým se člověk nemůže zaměřovat na to krásné, co ve světě vidí?
Neboť si připadám jako figurka. Jako stroj, který musí sypat z rukávu všechna data, bitvy, generály. A k čemu? K tomu, aby vznikla nová figurka na šachovnici, aby přežily ty povrchní dějiny v paměti. Jak se cítím já, to už se nikdo neptá. Zkrátka zapadám do stavebnice.
Víc se nejsem schopna dnes vyjádřit.
Myslím, že záleží hodně na učiteli, ale upřímně si myslím, že není v možnostech střední školy poskytnout dějinám dost prostoru na to, aby obsáhly nejen strohá fakta, ale i něco víc. Můžeš získat nástin společenského uspořádání, můžeš získat nástin možností lidí v daných dobách, ale na kompletní vyjádření asi není prostor.
ReplyDeleteMyslím, že v každé době lidé podléhali rutině a všednosti. Už od pravěku až doteď. Mění se jenom podoba té rutiny - v pravěku jsi lovila mamuty, později jsi obdělávala pole, řemeslničila, obchodovala a nebo vládla. Zidealizovaný středověk taky nebyl pohádka - lopotit se od rána do večera na poli a skoro všechno pak odevzdávat vrchnosti... vlastně skoro jako dnes...
No... ale máš pravdu, že poučit se jen těžko můžeme z "1914-1918 - První Světová Válka"...