Vrcholná píseň

Já chci ticho
neserte mě prosimvás
máte plný břicho
a hlavu v mramoru
klapky na uších
a hubu v lavóru
hovno na duších
a sluníčko.

Já chci ticho
mám totiž v mozku oponu
pevně zataženou
a už se to nespraví
okem denně proudí tisíc fotonů
rozum však nedoženou
tak raděj na zdraví.

Já chci ticho
zvuky mě už nebaví
klapky na oči
a lehnout do dráhy
vstoupit tam tomu vlaku
letět vstříc ku zázraku
až tam kde se voči tak slastně protočí.

Já chci ticho
a tak si tu běduji
bahnem vprostřed kopce
si trpce cestuji
cestuji po atlase
sama si bloudím v trase
zapněte poklopce
nikde mě neznají.

Já chci ticho
neserte mě prosimvás
máte plný břicho
a hlavu v mramoru
klapky na uších
a hubu v lavóru
hovno na duších
a blbý blbý blbý sluníčko.

Ty má sprostoto

Dnes trochu oduševněle jo
prdel
prdel
prdel
prdel
prdel
prdel
prdel
prdel
prdel
prdel
prdel
prdel
prdel
a já mám hlad.

Kobliha

Dala jsem si koblihu
Mňam
Dala jsem si koblihu v jedenáct večer
Tu tučnou, nadýchanou s přeslazenou
třešňovou náplní
a hromadou cukru.
Dala jsem si koblihu
a je mi to všechno jedno.
Je mi to všechno jedno,
důležitější jsou čisté záchody.
Čisté záchody jak alabastr
voňavé od Těšíku
jehož rozprašovač nefunguje.
Hlavně, že funguji já
a tak to vždy nějak pořeším.
Ponořuji se do toho švitoření
a dělá to dobře mým myšlenkám
taky pak švitoří,
ale tak příjemně.
A pak se navrátím do té osamělé
starobylosti
a má hlava je zas plná hádejkoho.