Trhlinky.

Cítím se jak trn trčící do prázdna,
jak stožár elektrického napětí.
"ef"
Podtrženo, zvýrazněno, ó dešti, děkuji.
Zase sněhuláková výzdoba tvého já.
Fleky od zelené barvy,
květiny ve vlasech a jedny na stole,
jaro nás nějak přeskočilo, obešlo.
Jsou chvilky napětí,
které vedou dál.
(nebo si to alespoň namlouvám)
Hněve hněve hněve,
tohle není ono.
Vina za kouskem látky, hrdost spolknuta,
stejně jako až příliš vysloveného.
Esc.
Sombrero zářící životem a ííí rudo
až do barvy lávy,
a ve mně paleta všech barev,
ale štětcem zacpaná ústa.
Vesmír mi vše ospravedlňuje,
namlouvá,
vypráví pohádky před spaním
jo pak se dobře usíná.
3, 5, 11
a houbelec!
čert tě vem.
Není slov, která by teď vyjádřila.
Ani slovo "odpusť."
Spíše slovo "pochop."
Jsem zamotána, nic z toho není pravda.
Z toho... Co jsem řekla.
Pod vlivem, mluvím. Mluvím blbosti ze zákoutí
mého mozku, o kterých jsem nikdy nepřemýšlela.
Impulsivita.
Divnost.
Chci mluvit, chci vysvětlit, chci vypovědět.
Tak moc vše.
Vážně. Vážně vážné.
Chci si hrát a zároveň vymýšlet pravidla.
Nejenom.
Chci uniknout do sféry své hlavy.
Toho obrovského Vesmíru, který na mě vybafne, když zavřu oči. 
Před spaním.
Je tam nekonečné množství přihrádek.
Nekonečné množství prostoru.
Ale prázdného.
Vícero vrstev. Často ukrytých, skrytých, neviditelných.
Ale zboř jedno patro a propadnou se i ta další.
othersothersothers jako kletba na mě bliká
bird watching
playing chess
bonsai
a sekačka a mrtvé ticho
bez Tebe.

Satelit.

schoulit se do klubíčka
a jentak ležet
než se rozplynu;
čelo na zemi, na stole,
na zdi a tak všude kolem.
a do uší smyčce,
ty mi vyčistí hlavu.
vyskočím
vyletím
vykročím
z kůže.
ááá.
neskutečně bledá
až bílá
až průhledná
bez Slunce
i když se sluncem.

Císař kalendář

Hlava třeští.
Jakobych měla v hlavě špačka.
Nebo medvěda ze sna.
Jakto, že jediný on si nás všiml
a
vydal se pro marmeládu?
Zase vytvářím zelené skvrny na umyvadlech
a rozčiluji se. Zbytečně.
Chci vnímat jen Slunce a dálky.
Dálky se svým nekonečně prázdným chaosem,
ve kterém se vyznám.
Usednu do kavárny na rohu s knihou a pozorujíc
západ slunce, sním.
Kam se hnát...
...nejlepší způsob pro mě jak poznat svět,
je sedět a pozorovat.
Vše pozorovat.
---
Nádherně krvavé, modré, tmavě rudé.
Nálepka konvičky
má teď stejnou barvu
jako má mysl
a její barva ukrytá
pod omítkou.
Je třeba si upravit prostor
dle svých představ.
Pronikavost zvuku,
zní poněkud líbězně.
Najednou.
Jak by ne!
Jsem zamotaná, jak klubko z příze.
Ujištění hledající v tvém úsměvu.
---
Mé myšlenky teď ryze čisté,
není nic, co bych komu nepřála.
A sobě...
přeji nejvíc.
http://www.youtube.com/watch?v=ByVhN7YGtSw