UA-38003710-1

Sunday, May 26, 2013

What a wonderful world

Kde jsem se ztratila?
Kde jsem se nechala?
Kde je mé srdce? Má hlava? Má duše?
Už je tu, zpátky. Ta osamocenácizota.
Individualismus. Spíš kolektivismus.
Asi jsem z jiného světa, opravdu.
Nerada se rozplývám v opojení,
nerada si hraji s karty a nerada se snižuji.
Nerada jsem stejná jako ostatní, nerada se
přizpůsobuji, nerada jsem oddělena a přitom
přidělena.
Nerada mám utnutá křídla, nerada vidím, když něco
dělám marně, nerada vidím, že nejsem jediná... individualita.
Rybarybarybarybarybaryba se topí ve vodě.
Spíš dusí než sladce topí. Ať žije sladké topení se.
Konec iluzí. Asi to neexistuje.
Tma a zima a světlo a Slunce a pro mě nic.
Má hlava je tvrdohlavá stejně jako pevné jsou mé ideály.
Chci křičet, chci plakat (už pláču), chci odjet, chci běžet,
chci letět do cizích zemí, cizích měst, cizích dálek, hlavně
pryč...
Odtrhnout se z tohoto života.
Ze setrvačnosti.
Nenávidím setrvačnost.
Nenávidím tu lenost, která člověku nedovolí zvednout zadek a pohnout
se směrem k životu.
Nenávidím sebe, když jsem takto líná. Ze slastné jistoty... Kvůli iluzím.
Chci se zabalit do alobalu a utíkat po Václavském náměstí vzhůru až
k nádraží a pozorovat vlaky hodiny! A když se lidé budou ptát, "proč
jsi zabalená v alobalu." nebudu vědět, co jim odpovědět, protože spousta
věcí, co dělám, nemá logický záměr.
Už to nejsem já.
Jájájájájájájájájájájájájájájájájájájájájájájájájájá
egoegoegoegoegoegoegoegoegoegoegoegoegoego
áceprmisenínár
náhoda.
jen náhoda.
(?)

No comments:

Post a Comment