Trhlinky.

Cítím se jak trn trčící do prázdna,
jak stožár elektrického napětí.
"ef"
Podtrženo, zvýrazněno, ó dešti, děkuji.
Zase sněhuláková výzdoba tvého já.
Fleky od zelené barvy,
květiny ve vlasech a jedny na stole,
jaro nás nějak přeskočilo, obešlo.
Jsou chvilky napětí,
které vedou dál.
(nebo si to alespoň namlouvám)
Hněve hněve hněve,
tohle není ono.
Vina za kouskem látky, hrdost spolknuta,
stejně jako až příliš vysloveného.
Esc.
Sombrero zářící životem a ííí rudo
až do barvy lávy,
a ve mně paleta všech barev,
ale štětcem zacpaná ústa.
Vesmír mi vše ospravedlňuje,
namlouvá,
vypráví pohádky před spaním
jo pak se dobře usíná.
3, 5, 11
a houbelec!
čert tě vem.
Není slov, která by teď vyjádřila.
Ani slovo "odpusť."
Spíše slovo "pochop."
Jsem zamotána, nic z toho není pravda.
Z toho... Co jsem řekla.
Pod vlivem, mluvím. Mluvím blbosti ze zákoutí
mého mozku, o kterých jsem nikdy nepřemýšlela.
Impulsivita.
Divnost.
Chci mluvit, chci vysvětlit, chci vypovědět.
Tak moc vše.
Vážně. Vážně vážné.
Chci si hrát a zároveň vymýšlet pravidla.
Nejenom.
Chci uniknout do sféry své hlavy.
Toho obrovského Vesmíru, který na mě vybafne, když zavřu oči. 
Před spaním.
Je tam nekonečné množství přihrádek.
Nekonečné množství prostoru.
Ale prázdného.
Vícero vrstev. Často ukrytých, skrytých, neviditelných.
Ale zboř jedno patro a propadnou se i ta další.
othersothersothers jako kletba na mě bliká
bird watching
playing chess
bonsai
a sekačka a mrtvé ticho
bez Tebe.