UA-38003710-1

Saturday, March 30, 2013

Víla houslí.

Poslední dobou své myšlenky zaznamenávám poněkud nekonkrétně.
Poněkud zmateně.
Poněkud surrealně.
I když mají smysl, ačkoli se to vůbec nezdá.
A to ani mně, když to posléze čtu!
Hodím vše za hlavu a jentak si lehnu. Jentak do trávy,
či na mítinu do lesa.
Co naplat, že je venku zima a asi zmrznu.
Jen ať zmrznu.
Pak se každá molekula mého mozku zmrazí již v zárodku
a bude mi blahově.
Anebo v černých šatech budu vymetat šermířské krčmy a popíjet
z keramických pohárů medovinu.
Není jiné volby.
what do you fear of my lady?
a cage.
Budu na kopci, v kápi, střílet na pocestné. Za pasem meč a na prstech
šrámy. Ukrytá v lese, nepolapitelná. Pod ochranou Athora.
Jsou dva druhy lidí, se kterými si rozumím.
Jeden druh jsou lidé, kterým se dokáži do určité míry otevřít, lidé, se kterými
musím řešit provozní záležitosti, se kterými se bavím, ale ve kterých stále
nemohu najít to něco podobného mně. To něco euforického, bláznivého, bezstarostného,
co cítím u takového mála lidí hned poté, co se s nimi seznámím...
Nechte tedy mě být mnou.
Soudí soudí pány slouhy
soudí soudí hříšné touhy
soudí soudí vítr pouhý..
Vykvetu ze své nejistoty, z bolesti vzlétnu až někam do Vesmíru.
Jak vypadá krásno? Není náhodou modré?
Může být Melancholie krásná?
Chtěla bych se vrátit do jedné zimní noci předminulého roku, kdy jsem
poprvé byla účastna koncertu Rybovky. Sbor mého bratrance, opravdu
občasně k popukání, ne sbor, však bratranec a bílé rozlehlé sály koncertní
síně tvořily dokonalou harmonii, zvláště schodiště vedoucí kamsi do horních pater
a já si jen představovala, jak tam někde v koutě...
A začouzené lucerny v pražských ulicích blízko Malostranského náměstí, a my se tam
jentak toulali, vzpomínám si, hlavně, jak jsem ti navrhovala, že další rok URČITĚ NUTNĚ
pojedeme někam na přechod hor a tys chtěl raděj do Irska a já tedy ano.. souhlasila.
Nejelo se nikam, jak jinak.
(kdo ví, zda-li kvůli mé vlastnosti tolik plánovat a splnit si plus minus jednu osminu, či kvůli
tvé vlastnosti na mé plány nadšeně přistupovat a plnit tak jednu dvacetinu)
Ale tyhle prázdniny už ano prosím!
Doufám, že s sebou vezmeš housle
a zahraješ mi tohle:

 

1 comment:

  1. Tohle ti bohužel nezahraju...
    Ale když už nikam jinam, vezmu tě letos aspoň k nám na chalupu. Prostě kamkoliv. Hlavně někam :)

    ReplyDelete