Mražené jahodové knedlíky.

Ticho.
Jen tibetský žlutý práporek plápolá v neexistujícím
větru.
A všechny ideje v mé hlavě postrádají opravdovost.
Čas běží rychleji, než dokáži vnímat.
A co jsem já, proti času?
Práporek v neexistujícím relativním větru..
Vždyť sálám, nasávám i jinak žiji a přecijen
jsem jen socha z plastelíny.
Verze 13. Vše okolo dokonale očíslované.
I mé myšlenky jsou součty nekonečných řad.
Možná by šla vypočítat pravděpodobnost návratů
myšlenek a nová invence.
Však ležím jako pytlík od čaje. Lehce navlhlá, stále trochu
vonící, ale vskutku již zbytečná, použitá.
(nikoliv dvojsmyslem, stále se pohybuji v oblasti popisu čajového
sáčku)
A jako ten sáček podléhám času, ačkoli mi je již veskrze šumák.
--
Mé myšlenky jsou letní, ale jinak plné zimy.
Pověste zas slunce na oblohu.
--
A oči bolí, bolí od záře monitoru.
Kde je ta energie z nitra všech niter,
z bolu všech bolů,
z radosti veškerých radostí?
Zmizela kamsi dolů,
do domu tisíci pater,
do pater tísíci starostí,
do pater bez radosti, bez motoru.
--
Švestko, švestko, řekni mi tajemství.
Neboť tvá fialovost je vskutku záhadná.
Protáhni obličej, zahýbej ušima,
a čichej člověčinu.
--
A zase je tu. Bzukot. Včelí roj. Spíš roj sršňů
nebo vosí hnízdo.
neuchopitelnéé