Půl jedné.

Modř se pomalu proměňuje v Čerň, ve stejnou barvu, jako mé maturitní šaty.
Nejde to zastavit, nejde to zvrátit, i když chci celou svou duší.
Chci přemýšlet, ale v hlavě mám černo, chci vidět, ale oči jsou zatemnělé.
Chci plakat, ale i mé slzy jsou černé svým způsobem.
Chci se ponořit do nic a v nic plavat.
Plavat kraula bez nadechnutí.
Udusit se.
A pak se z prudka nadechnout v jiném světě. Uprostřed hor.
A nebrat si žádná zavazadla, jen svou hlavu jako břemeno.
(a ty váčky pod očima, které budu mít zítra ráno)
(které už mám teď)
Černo, černo, černo, černo, černo, černo, černo, černo.
Nic, nic, nic, nic, nic, nic, nic.
Co když ho mé Černo pohltí?