UA-38003710-1

Saturday, June 30, 2012

Dešti, přijď!

Vždycky jsem myslela, že jsem šílenec Slunce, bytost, která nedokáže žít bez slunečních paprsků a miluje, miluje horko!
Omyl.
Ze všeho nejvíce toužím po krásném svěžím letním deštíčku, přeháňce, bouřce...
Asi jsem moc rozmazlená.
Nebo poblázněná.
Jo, to jsem.
Totálně poblázněná.
A vzdálená, tak vzdálená od svých hodnot, ideálů a ostatních těchhle fajn věcí.
Nedokážu myslet v reálném čase, nějak to ubíhá v jiných dimenzích,
ale jak je vidět, mě se to asi netýká.
Bojím se své představivosti, dokáže vytvářet iluze. Anebo nedokáže naopak vidět tu skutečnost.
Ale jsem to já. JÁ. Naruby.

2 comments:

  1. Také miluji letní deštíky. Chvíle, kdy slunce zastří černočerná mračna a nebe pláče...

    Jojo, představivost je roztodivná dáma.

    ReplyDelete
  2. Déšť. A horko. To je nejlepší spojení! Krásný letní den, tak horko, jak bývá jen málokdy. A pak přijdou ty tmavé bouřkové mraky, co na obloze společně se svitem slunce vytvoří prazvláštní nádhernou scenérii.:) A pak začnou studené kapičky dopadat na zem, na tebe, na všechno kolem. A všude je cítit ta divná, ale přesto příjemná vůně prachu. To je skvostné.:)

    Už nemám pocit, že prasknu. Je to fajn.

    ReplyDelete